Reportáže z akcí:

Rychťa              

Pro vás mám dobrou zprávu, že fotografií z akcí budete na našich stránkách vídávat více, neboť nejmenovaný pracháč z naší kapely se obětoval a koupil digitální fotoaparát. Díky Kubo.

     další fotky

Rychťa              

Rychťa              

Do Turnova jsme přijeli tak akorát včas. To znamená, že jsme vystoupili z auta skoro rovnou až na jeviště.V turnovském divadle se hraje dobře, tím více když je tam solidní divácká účast. Účinkujících bylo dost a tak bylo i dost diváků, ostatně jak už bývá na podobných akcích zvykem. Co se našeho vystoupení týče tak jsme zařadili jednu novinku. Ta se jmenuje „Na druhé straně Prahy"- viz ukázka z našeho domácího studia. Mimochodem, když jsme u té ukázky tak z celého konkurzu se chystá demonstrační CD, kde bude pro případné zájemce k mání se jistě na našich stránkách dozvíte. Diváci nás ocenili moc pěkným aplausem, který nás hřál tím více o to, že diváci jsou vlastně muzikanti, tedy vlastně„jakobykonkurenti“. Z ostatních kapel nám nebylo přáno příliš vidět. Zajímavůstka z letošního konkurzu v Turnově je jistě zařazení živého bubeníka do skupiny Vomiště, což je dle mého názoru pro kapelu přínos. Musím ještě pochválit mistra zvuku v osobě Pepy Nováka, který se postaral o to, že hudba zůstala hudbou.

Rychťa              

Po rekordních vedrech, které letos provázely celé léto, se musím poklonit všemu muziky chtivému národu, že si našel cestu za muzikou, ať už kamkoliv. Stejně jako muzikantům absolvujících stovky kilometrů po rozpálených silnicích na cestách za publikem a zejména těm, kteří dorazili k nám do Děčína na sérii Promenádních koncertů. Promenádní koncerty, které jsme jako Juwel Folk pořádali ve spolupráci s Městským úřadem v Děčíně a sdružením Porta Klub Děčín, jsou myslím tou cestou, kterou je možné folkovou a vůbec amatérskou muziku prezentovat lidem. Není to festival v pravém slova smyslu, ale pozastavit se v neděli na nábřeží a vyslechnout dvě, tři nebo čtyři kapely, dát si pivko z kelímku a popovídat se známými, je vlastně totéž. S tím rozdílem, že není nutné jezdit někam do horoucích pekel v horoucích vedrech a zaplatit vstupné. Tím nechci nabádat nikoho aby nejezdil na festivaly, ale jen říct, že není nutné se v neděli nudit, zvláště když se něco děje, přímo pod vašimi okny. Promenádní koncerty byly letos celkem tři. Všechny je konferoval Jarda Tichý a všechny jsme je vlastními silami nazvučili. A tak děčínské publikum mohlo shlédnout a poslechnut několik skvělých amatérských kapel. Z místních to bylo příležitostně v různých sestavách vystupující Lipo a také Vomistě, které zahrálo i několik zajímavě znějících novinek. I my jsme neodolali a také si na jednom z koncertů zahráli. Pro publikum se podařilo zajistit myslím velmi zajímavé přespolní kapely. Dysney band z Liberce překvapil velmi zajímavými texty a velmi osobitým projevem zpěvačky, který však nemusí sedět každému, mě ale rozhodně ano. Náplava z Ústí nad Labem naštěstí nepřivezla po proudu další stoletou vodu, ale spoustu jednoduchých a melodickým písniček, ostatně jak už jsme zvyklí. Kdo má doma jejich cédéčka, ten si určitě zazpíval. Jauvajs z Prahy jsou prostě skvělí. Ačkoli irská muzika je zrovna čaj, který si dám zřídkatak tento byl opravdu vynikající. Překvápko pro všechny v letošním roce je jistě Jarda Holán. Jednak překvapil tím, že konečně, opakuji: KONEČNĚ začal znovu vystupovat, a především všechny překvapil tím, že prostě přijel do Jihlavy a odvez si autorskou portu. Bohužel vítěznou píseň jsme neslyšeli, protože momentální výpadek textu ( pravděpodobně způsobený brázdou vyššího tlaku pod Děčínským zámkem) nedovolil autorovi a interpretovi v jedné osobě dohrát tento skvělý song do konce. Snad příště. Jinak jeho vystoupení bylo opravdu O.K. Pět oříšků pro popelku z Litvínova je obrovská hudební plocha, ( někdy možná až moc) nicméně muzika líbivá. V každém případě je publikum právem ocenilo. Prostě líbili se. Skupina Načas je prostě pecka. Navíc jasný příklad jak šel tramp do lesa, naučil se hrát na kytaru, potkal kontrabasistu, který si koupil baskytaru a měl bráchu bubeníka. Ten Tramp si koupil elektrickou kytaru a zjistil, že kromě Brontosaurů existují ještě jiné žánry, a tak dále a tak dále…… Ono to samozřejmě asi bylo všechno úplně jinak. Ale tahle partička dle mého názoru prošla tím správným vývojem, tím správným směrem. Odpoutali se od stokrát omletého, řádně přitvrdili a přitom si ponechali melodiku a vkus. Jasný důkaz toho že folk rock nejí jen dřením kytar o zem. Jedním slovem vynikající. Určitě si je nenechte ujít. POZOR!!!! Nyní je spíše zastihnete pod novým názvem Kmotr.
Tolik tedy k promenádním koncertům pod zámkem. Pokud všechno klapne, a hvězdy nám budou přát, příští léto se máte na co těšit. 

Krátce k festivalům kde jsme o prázdninách zahráli:

DROUŽKOVICE aneb festiválek Jindry Kejaka
V Droužkovicích u Chomutova jsme hráli podruhé. Škoda že jsme odjížděli poměrně brzy. Musím pochválit kolegy muzikanty coby zvukaře, kteří dokázali z všelijak poskládané aparatury v mezích možností vykouzlit dobrý zvuk. Co nás příjemně překvapilo byla poměrně velká účast publika, které se skvěle bavilo. Ovšem opravdovou lahůdkou na zlatém táce byli Paleček s Janíkem. Kde se snoubí talent a letitá zkušenost nelze prostě než smeknut. Jen škoda, že jsem nezaslechl nic nového. Možná že mi to uteklo, v tom případě se jim omlouvám.Když jsme odjížděli nálada v zákulisí stoupala s konzumací a když jsmena bráně koupaliště, kde se festival koná, míjeli Ivana Hlase s kytarou na zádech moc se nám odjíždět nechtělo. Ale povinnosti jsou povinnosti. Jen by mě zajímalo jak to tam celé asi dopadlo. Musím se Jindřicha zeptat.

FOLKOVÉ PRÁZDNINY v NÁMĚŠTI NAD OSLAVOU aneb povzdech muzikanta
Navlas stejná situace jako v Droužkovicích. Prostě: přijeli – zahráli – odjeli. Čili mohu jen konstatovat, že publikum na open scéně bylo vlídné, zvuk skvělej. Pořadatelé hodní a šikovní. Prostě fain. Vůbec by jsme se nebránili, kdyby do třetice přišlo pozvání na večerní koncert. To by asi bylo ještě lepší kafe. I tak ale, díky.

CHLUMECKÝ GULÁŠ aneb navařeno z regionu
Chlumecký guláš se vyvíjí. Každý rok pořadatelé něco zdokonalují. Od bojůvek s Ochranným svazem autorů.   (rozdělení dvou večerů na zastupované a nezastupované), přes elegantní jeviště pod obrovským stromem až po důmyslný systém zón pro platiče, neplatiče muzikanty, pořadatele a VIP. Zajímavé na Chlumeckém guláši je fakt, že publikum chodí pravidelně v hojném počtu na víceméně regionální kapely bez slavných ( a drahých) jmen. Nám se letos podařilo díky skulince v dramaturgii přesunout čas našeho vystoupení cca na jedenáctou hodinu večerní, což byla výhra protože jako každý správný a velký festival měl i guláš správný a velký skluz v programu. Vzhledem k tomu, že o publikum je zde tradičně dobře postaráno, tedy pitný a jídelní režim včetně střelnice za rohem, skluz jistě nikomu příliš nevadil. Jen prosím: nestřílet na muzikanty !

BABÍ LÉTO V CHEBU aneb hluchota na prodej
Opravdu nemám ve zvyku hanět ty nebohé lidičky dřepící celý večer za mixážním pultem. Fakt to není sranda, ale tentokráte se sorry neudržím. Do Chebu jsme přijeli za vydatného deště a tak se všechno dělalo nahonem. Zvukař a jeho technici běhali jako kybernetické myšky, aby se rozumně a včas začalo, ale to je asi tak jediné za co bych je kladně ohodnotil. Když si porovnám profesionalitu vybavení a profesionalitu práce zvukaře, tak vybavení opravdu vyhrává na body. Bohužel jsme nebyli jediní, kdo to odskákali a to vůbec nemluvím o nebohých posluchačích, kteří nemohli nikomu z pódia rozumět jediné slovo. Co mě úplně dostalo, když na požádání na jednu skladbu „nahalit“ kytaru ven, jsme obdrželi echo z dvanácti odrazy na všech nástrojích do příposlechů. Ještě že máme rychlou zpěvačku, která stihla o své pauze doběhnout za „majitelem aparatury“ a vysvětit mu, že se asi drobet přehmátl. Inu není všechno zlato co se třpytí. Jinak Chebský hrad je krásný a místo pro festival jako stvořené. Jenom škoda že v hradním příkopu neběhají medvědi, kterým by házeli špatné zvukaře. Hlady by tady asi nechcípli.

FOLKOMÍN aneb večírek mladých
Po roční odmlce jsme dostali pozvánku na Folkomín. Tento festival pořadatelé označují za přehlídku mladé folkové špičky což velmi lichotí, zejména jste li na takový večírek pozváni zahrát. A skutečně bylo na co koukat. Hrálo se venku, což přidalo skvělé atmosféře. Publika bylo hojně a bylo velmi vděčné. Konferenciéři vtipní a náš Jakub polomrtvý ( inu první kontakt alkoholem vykoná své). Kdo jste tam nebyli, tak máte právo brečet, protože jste fakt o hodně přišli. Z toho co jsme stihli vidět se mi nejvíc líbili ( se asi opakuju) Žamboši a Našas alias Kmotr. Žamboše jsem viděl letos podruhé a jejich písničky jsem si opravdu vychutnal. Pravděpodobně nám tady vyrůstá někdo, komu mnozí z profesionální špičky nesahají ni po kotník. Jeďte se na ně kamkoli podívat a také si samozřejmě nenechte ujít Folkomín 2004. 

Tolik tedy horké léto v kostce.

Rychťa               

       Rychťa             

Festival, který bohužel stojí tak trošku mimo zájem "odborných" médií, měl jako každoročně vysokou úroveň. Je s podivem že festival, který je bezesporu jedním z největších, ne li největší v severním koutu Čech, je tak dobře utajen,   že se o něm nedočtete nikdy ve Folk & Country, na internetu ani v Portýrovi. Otázkou zůstává, zda je to tím, že o sobě dává málo vědět, nebo zda je pouze trnem v oku těm, kteří potřebují prosadit spíše ty "své" festivaly a megafestivaly. Samozřejmě nelze srovnávat Meznou se Zahradou. Ale diváckou účastí s přehledem Mezná válcuje každoročně "dvorany" Porty a je určitě dost dobře srovnatelná s např. Folkovou růží. Možná, že kdekdo namítne, že jména účinkujících možná nejsou tak zvučná jako na těch renomovaných festivalech. Možná že ano pokud by vám byl málo např. Robert Křesťan, Lokálka, Jindra Kejak či Michal Braxatoris. Přesně tito interpreti vystoupili již v pátečním večeru. Během dvou večerních koncertů, pomineme-li soutěž o Bezmezný Mezník, probíhající vždy v sobotu odpoledne, vystoupila ještě více než desítka skupin všemožných žánrů. Mě osobně  nejvíce zaujali U-Style, Modrotisk ( jako vždycky), písničky v podání torza Lipa, Kvinta a sólové vystoupení obou písničkářů Michala Braxatorise a Jidry Kejaka. Diváci štědře odměnili potleskem a přídavkem téměř každého, kdo vystupoval a tak oněch cca 900 diváku po oba dva večery vytvořilo společně s účinkujícími skvělou atmosféru na Mezné. My jsme do festivalového vlaku naskočili v sobotu v 19 hodin. Odehráli svojí třičtvrtěhodku dali nějaký ten přídavek a pak užívali festivalu jak se dalo. Jen na pověstný řetízkový kolotoč se nám nechtělo. ( řetízkový kolotoč je specialitka, kterou jinde nepotkáte). A proč se nám nechtělo? Zeptejte se Braxatorise, on to zkoušel loni. Kdyby se ale chtělo vám, příští rok si určitě nenechte ujít Bezmeznou Meznou. 

 Rychťa             

14.12.2002 Docela velké divadlo a společný koncert s Kvintou  

Už po páté jsme vyrazili do Litvínova do divadelní kavárny v Docela velkém divadle. Tentokráte jsme vyjeli dvěma vozy, protože náš Juwel-bus si usmyslel, že motor už nás má dost a tedy odchází na zasloužený odpočinek. Díky tomu jsme také zkrátili původní dvoudenní výlet na jeden večer k velkému zklamání Kvinťáků, kteří se těšili na muzicírování po koncertu a vůbec celou tu již tradiční doprovodnou akci.Kvinta si na vánoční večer kromě nás pozvala i další hosty, kteří pod velkým vánočním stromkem, který dominoval pódiu, fungovali jako živé vánoční dárky. První se představil dětský sbor Proměny, který navodil několika písněmi tu pravou sváteční náladu. Lada Gažurová, hrající normálně se skupinou Kvinta, představila tedy další svojí aktivitu, o které jsme vůbec nevěděli. Navíc nejvíce šokovali mě, když nám Juwelákům zazpívali „Vrať se do starých kolejí“ ve své vlastní úpravě, což byl nefalšovaný originální vánoční dárek, který nás ( hlavně mě) doopravdy dojal.Pak už nastoupila Kvinta. Ve své plné kráse zahráli své vystoupení, ke kterému nelze nic dodat nežli – bezchybné. Během svého vystoupení ještě pro nás inspirujícím způsobem darovali CD plné koled, a to nejrychleji reagujícímu divákovi. Aby byl výčet dárků kompletní,  přizvali si jako hosta Helenu Šimků (manželku kytaristy Oldy Šimků – Linďáka, která dříve zpívala ve skupině Pět oříšků pro Popelku). Vzácný host vyburcoval diváky k bouřlivému potlesku. Dodat k tomu lze jen fakt, že je docela možné, že Helenu Šimků, pravděpodobně budete vídávat ve Kvintě jako stálého člena. Tedy  ženy budou v tomto souboru hrát přesilovku 4:3.  Inu nechme se překvapit.Poté jsme nastoupili my. Po vzoru svých kolegů z Litvínova jsme také darovali nejrychlejšímu křiklounovi CD a potom již nic nebránilo zahrát přídavek, pozvat Kvinťáky na tradiční Břímě a dalo by se říct, že by večer mohl skončit. Ale neskončil.Z plné Divadelní kavárny se nikomu do mrazivých ulic příliš nechtělo a tak se po sbalení aparátů ještě posedávalo při dobrém moku u baru a  zpívalo a hrálo. Možná snad díky povznešené vánoční atmosféře se tentokrát zabloudilo až do folkového pravěku a kupodivu jsme si všichni zavzpomínali na písničky, kterými jsme všichni kdysi začínali bez ohledu na to, kdo je napsal a kolik má dnes Mercedesů.  Inu vánce.Kolem půlnoci jsme se však museli vydat domů k Děčínu, protože hned druhý den ráno, na nás čekal náš červený miláček, s nemocným motorem, tedy montérky a zima. 

Rychťa            

Mohelnický dostavník 2002

Tak na tuto akci jsme se těšili snad nejvíc ze všech těch letošních, snad vyjma Bezmezné Mezné kde jsme křtili CD. Vyjeli jsme hnedle po ránu, protože jsme věděli, že takovej lán cesty nebude pro náš Juwelbuss žádná legrace. Sotva jsme zdárně po mazáckém kolečku po Mohelnici vylezli z auta, už nás naháněli pořadatelé na plac. Trošku jsme se báli zvuku, ale nakonec si s tím mistr poradil vcelku rychle a tak po první věci už ty druhé dvě byly vcelku srozumitelné. Zaplať pánbůh, že jsme večer ještě hráli recitál, protože jinak by Mohelnický Dostavník pro nás skončil hnedle půl hodiny po příjezdu.  Poté co jsme tedy odehráli soutěžní vystoupení mohli jsme se začít rozkoukávat a nutno dodat, že to bylo rozkoukávání velmi příjemné. Co jsme ocenili byla skvělá péče o mizikanty, kterou nám dopřávali pořadatelé. Nikomu nebylo za těžko nám například ukázat, kde budeme spát, kudy k druhé scéně atd. Prostě pro lidi, kteří jsou zde poprvé neocenitelný servis. Pořadatelům Plzeňské Porty se o tom může jen zdát. Diváků zde bylo požehnaně a vydrželi se bavit i po svém, když již kapely dohrály a k zábavě zbyly jen vlastní kytary a něco k pití. Konec konců podobnému vyžití jsme se věnovali i my, poté co jsme odehráli i recitál.Druhý den se nám moc vstávat nechtělo, soudě podle sebe, ale z postelí nás vytáhla dopolední produkce na velké scéně. Z vystupujících na mě udělal největší dojem Folk-tým, který jsem na živo neslyšel už léta.  Další příjemné překvapení na nás čekalo při rozdělování cen. Překvapilo nás zejména to, že na nás taky zbylo. A tak jsme převzali Cenu Radia Olomouc a k našemu překvapení i Cenu poroty.  Tedy rozhodně stálo za to do Mohelnice jet, ačkoli by jistě stálo za to jet tam i tak. Když se nachýlil večer už byl čas k návratu do Děčína. Všechno proběhlo v pohodě a tak nám z Mohelnického dostavníku zůstaly v paměti jen samé klady. Zápory se totiž nekonaly.

Rychťa           

Napsali o nás:

Kolik skupin si už dalo slovo „folk“ do názvu, aby předem včas varovaly posluchače? Jen namátkou: Folkteam, Folklok, Folkšok. Juwel pop by tak neznělo, chápu.

Zřejmě reprezentační CD si vydala skupina Juwel folk. Svědčí o tom už péče, jakou věnovali bookletu – nejen že obsahuje všechny texty (standard), ale je doprovozen pěknými rodinnými fotografiemi, celý laděn do žlutohněda a tištěn na kvalitním papíře. Prostě knížečka. I co se týče počtu písní se skupina držela tradičního standardu, tedy 12 kousků – bohužel, tady to vyšlo na necelých 33 minut. Trochu škoda, protože CD dneska skýtá možnosti i dalšího projevení se kapely, nejen prostým hudebním záznamem. Ale budiž, možná i tímto chtěl Juwel folk budit dojem jisté staromódnosti.

Staromódnost – to bude asi to nejlepší slovo, charakterizující CD. Staromódnost v tom dobrém slova smyslu, přinášející osvědčenou kvalitu, nesměřující ani nenaznačující jakékoli experimenty, ale říkající: „Tady jsem, takový jsem, jiný nebudu ani být nechci“. Poznat je to třeba na aranžích nebo na výstavbě melodií. Ostatně ani texty nepřekvapují žádnými obsahovými či výrazovými krkolomnostmi, jsou však zručně a řemeslně odvedené a čas od času v nich posluchač najde zajímavé obratové nebo obsahové místo. Přesně v míře, aby to neupadlo do nesrozumitelných frází a vypovídají vesměs o hlubších polohách vztahu dvou lidí. Z té „lehčí“ oblasti je pěkná „Barová“ nebo „Lhář“, z té „závažnější“ pak Depresionismus.

Bezesporu ovšem pozici, kterou si vybrali, mají zvládnutou na jedničku a ještě se navíc v rámci ní dokáží pohybovat mezi žánry. Cestu dál ovšem taky neukazují, na druhou stranu je to lepší, než kdyby zaváděli do slepých uliček jako někteří inovátoři za každou cenu. V úvodním Psím počasí je skupina ještě rozpačitá, melodie i zpěv tak nějak bloumají, ale druhý Trojský kůň je přímočaře napsaná a bez zbytečných kudrlinek zahraná skladba s pěkným nápadem:..“ hlava se mi točí… to mě opouštějí moji strážní andělé…“. Vrať se do starých kolejí se bohužel vrací do starých kolejí první písničky – trochu se sice snaží navodit atmosféru Kamelotů, ale nemá silnou melodii. „Barová“ je na tom o něco lépe, Lhář o něco hůře. Recept: „Když nás nic nenapadá, napíšeme to v pomalém tempu“ zde přišel ke slovu, právě tak jako v Žádném chrámu. Vůbec se zdá, že ve výraznějších a rychlejších písních jsou víc doma jak muzikanti, tak autor hudby (vesměs Martin Rychtařík), tak i zpěvačka (Romana Rychtaříková) – a to je rozhodně perspektivní. Potvrzuje to titulní Všechno to, kde kapela zní skoro countryově. Město a Sofie připomínají jakési hudební torzo z dávných dob Nerezu, následující Kdo chodí v noci do zahrad evokuje Marsyas – kromě Sofie míněno v dobrém slova smyslu, Sofie je téma už poněkud rozmělněné, navíc syntezátor, evokující elektrofonické varhany skladbu vrací víc do minulosti, než je zdrávo. Klávesy v „…“ srovnejte s klávesami v Depresionismu a uslyšíte rozdíl napadnutého a vydřeného.

Juwel folk natočil album ve studiu Jiřího Maška v sestavě: Romana Rychtaříková: zpěv, Martin Rychtařík: zpěv, kytary a syntezátor, Jan Masojídek: zpěv, foukací harmonika a kytary, Jakub Masojídek: baskytara, Jiří Holman: bicí a za účasti několika hostů. 

(12.září 2002, Miloš Keller - Internet Folk)    

Juwel Folk – Všechno to…

aneb 4 dojmy z nové desky

Tak dnes si pouštím asi po padesáté nové CD od děčínského Juwel Folku pod názvem Všechno to…. Myslím si, že když vyšlete do svých mozkoven tuto informaci, tak se vám vrátí odpověď :„Zřejmě se mu za a) TA HUDBA LÍBÍ nebo za b) ZAPOMĚL PŘEPNOUT Z NEPŘETRŽITÉHO PŘEHRÁVÁNÍ nebo za c) JE NA PALICI.“

A) i Bééé) jsou správné odpovědi. A za Céé …no, to ponechme stranou. Juweláky znám již pěknou řádku let. V minulém století ještě jezdívali soutěžit na Trampskou portu co by folková formace „kameloťáckého“ typu. Ty doby jsou dávno pryč. Dnes je JF folkrockovou formací, která se opírá o kvalitní vlastní tvorbu. Co mohu na ně ještě prozradit, na koncertech kapela výborně šlape. Na tom se určitě podepisuje i to, že kapela hrává hodně často, a to i na nejrůznějších tancovačkách, které jsou pro muzikanta současně peklem i školou. Živý Juwel Folk tedy určitě doporučuji nejen běžným posluchačům, ale také všem pořadatelům FTC přehlídek. Neboť oni, jak se zdá, ještě cestu k JF nenašli. Tak snad je trochu trknu touto nerecenzí (napovídat jim nebudu).

Deska byla nahrána, namíchána i „zmástrována“ ve studiu Good Day Records (nahrávají tu např. Žalman, Devítka, Poupata atd.) u Jirky Maška. Ten se také podílel spolu s Petrem Novotným (basová kytara u Žalman a spol.) na hudební produkci. Tyto informace samy o sobě jsou předpokladem dobré a kvalitní nahrávky.

Dojem první
Deska skrývá 12 skladeb a to dává necelých 33 „kristových“ minut. Někdy méně znamená více. Po prvním poslechu jsem nabyl dojmu, že písně vybrané na desku jsou příjemným hudebním koktejlem, namíchaným z nejrůznějších hudebních inspirací . Objevují se na ní rozmanité hudební náměty jako např. „ala“ Kamelot skladby č.1, 9, či Ag Flek – skladba č. 3, Jarret – skladby 4, 11, Nerez – skladba č.5, Nezmaři – skladba č. 6, Hana Hegerová – skladba č. 7, W.Daněk – skladba č.8 nebo Duo cis – skladba č.12. (prosím berte ta přirovnání s rezervou, uvádím je pouze z důvodu snadnější orientace čtenářů) Jak jsem již řekl, směsice hezká a dobře poslouchatelná.

Z prvního poslechu připojím ještě pár poznámek. Kapela žánrově folkrocková měla na výběr. Buď se zvukově přiklonit k akustice (folku) nebo přitvrdit (rocku). Zvolila tu první variantu, což jistě potěší fandy tišších zvuků. Výrazu kapely to však v mnoha písních ubralo (zdvojený „beglajt“ od akustické kytary opravdu nemusím). Další mírně negativní postřeh mám ohledně mixu. Při poslechu mám raději nahrávky, kde vystupují hlasy nad muziku a přitom je dobrá rozlišitelnost nástrojů. Na této nahrávce jsou hlasy mírně utopené a občas v písních není slyšet pražcová „basovka“ a barva „elektriky“ se mi zdá jednotvárná. Ubírá to na požitku z výborného projevu celé kapely, ale především zpěvačky Romany Rychtaříkové.

Dojem druhý
Při opakovaném poslechu – můj druhý dojem se zaměřil na hity neboli nejzdařilejší kusy alba. Tak to byl těžký úkol. Já si vybral téměř 2/3 alba. Jednoznačně je to pilotní píseň „Všechno to“ (4) dále pak „Trójský kůň“ (2), „Depresionismus“ (7) Líbí se mi i písně „Lhář“(8), Vrať se do starých kolejí“(3), „Žádný chrám“(5), „Sofie“(11) a „…“(12).

Při hledání v „bukletu“ jsem trochu bloudil, jelikož není seřazen dle pořadí skladeb. Bez krabičky se tedy neobejdete J.

Třetí dojem
Teď už vnímám především výkony zpěváků a aranže skladeb. Podle mého názoru patří zpěvačka Romana Rychtaříková mezi nejlepší v tomto žánru. Má rozmanitý výrazový repertoár a všechny písně na této desce zpívá bravurně. Asi nejvíc se mi líbí v šansonu Depresionismus, který jako by vystřihla z repertoáru Hany Hegerové –chvílemi jsou až k nerozeznání. I zpěv Martina Rychtaříka se mi líbí a to zejména v pomalých skladbách „Lhář“ (8) a „Vrať se do starých kolejí“ (3).

Aranže: Na nich je vidět skvělá práce obou již zmíněných pánů JM a PN. Aranže jsou pestré a písním hodně pomohly.

Čtvrtý dojem
Texty. Nechci se zbytečně rozepisovat, takže jen krátce. Až na dva výbuchy „Barová“(6) – (velmi připomíná nepovedený text Nezmarů „Zvlaštní rána“ ) a „Město (9) (náladovka, která působí trochu bezradně ) jsou texty dobré, civilní, příjemné, nemoralizující a jsou především dobře svázané s hudbou. Trochu tahá za uši angličtina „ Im´ sorry“ v Sofii (11), a rým „praská-láska“ v písni „Všechno to“ (4), ale jinak nemám co bych vytkl.

Co říci na závěr - pelmel.
Sečteno a podtrženo. Deska skupiny Juwel Folk je výborným počinem. Přeji jí ať se dostane co nejvíc mezi lidi, zaslouží si to. Těm kdo kapelu neznají ji vřele doporučuji, zajděte si na koncert JF a zpátky určitě nepůjdete domů s prázdnou. Něco hranatého vám bude ležet v kapse nebo na dně baťůžku …a pro pořadatele platí staré známé fučíkovské LIDÉ BDĚTE a ne SPĚTE .

(28.8.2002, FOLKtime - McMandelinka)